Lepek - gluten

Lepek - gluten je obilná bílkovina obsažená v pšenici, žitě, ječmenu a ovsu. Jsou to obiloviny, které naši předkové hojně používali jak pro přímou lidskou výživu, tak pro výkrm hospodářských zvířat. Nabízí se otázka, proč nám nyní lepek tolik vadí. Abychom si mohli odpovědět, musíme se na věc podívat z různých úhlů. Především musíme vysledovat, co se od časů našich předků změnilo.

V první řadě byla největší a nejzásadnější změna způsobena vynálezem maďarského mlynáře, který změnil technologii mletí mezi kameny, známou ve všech etnikách na celém světě po tisíciletí, za mačkání zrn mezi ocelovými válci. Perspektiva mnohonásobného navýšení produktivity mletí přilákala americké průmyslníky a poté se válcové mlýny rozběhly do celého světa. Změna technologie mletí přinesla i další výhody. Při válcovém mletí dojde k oddělení jednotlivých vrstev obilného zrna. Nejprve vypadne klíček a to je výborná zpráva pro obchodníky, protože bez klíčku se prodlouží skladovatelnost mouky až o roky. Klíček se opraží a vyrobí se z něho potravinový doplněk, nebo se spolu s vrchní vrstvou prodá zemědělcům v krmných směsích. Prostřední bílá část zrna obsahuje v průměru 70 % škrobu a 30 % bílkovin, převážně lepku. Tento materiál je ideální pro pečení bílého pečiva a to se dobře prodává. Tato změna začala před sto sedmdesáti lety a do dnešní doby je vymílaná pšeničná mouka základní potravinou celé severozápadní polokoule. Vliv na zdravotní stav si vysvětlíme později. Většina obilné produkce se však používá ke krmení zvířat a jejich maso a mléko tvoří největší energetický objem stravy tzv. "vyspělé" západní civilizace. Obchodníkům potom stačí dodat na trh dostatek brambor, cukru, alkoholu, kávy a potřeby vyspělé společnosti jsou uspokojeny.

Proč lepek škodí až v této době

Nejprve se podíváme, za jakých podmínek je správně lepek tráven. Trávicí proces začíná v ústech. Je to jediný trávicí orgán, za jehož činnost neseme plnou zodpovědnost. Rozhodujeme o tom, co do úst vložíme a hlavně jak dobře vloženou potravinu rozmělníme a promícháme se slinami. Sliny jsou důležitou trávicí tekutinou a jsou také informačním médiem, jakýmsi vrátným informujícím další trávicí referenty. Při trávení obilí je slina velmi důležitá, neboť obsahuje enzym ptyalin, který umí štěpit obilné škroby, tím je oddělí od bílkovin a ty jsou potom dobře dostupné pro žaludeční šťávy. Lepek, takto rozložený na základní bílkovinné elementy, aminokyseliny, je potom enzymaticky ve střevě zpracován a spolu s aminokyselinami pocházejícími z luštěnin je stavebním materiálem pro veškeré bílkovinné substance potřebné pro organismus. Jinak tomu je, pokud jíme převážně pečivo z vymílané mouky. Namazané tukem ho v ústech pouze přehltneme, potřebné enzymy se nedostanou ke škrobu a ten, pevně spojený s lepkem nerozloženým v žaludku, prochází do střeva a to má nepříznivé důsledky především na střevní sliznici. Tam jeho řetězce zalepují střevní klky a tím zmenšují trávicí plochu. Pokud se lepku ve střevě nashromáždí více, vytvoří se tím jakási vnitřní - druhá trubice. Kromě blokování trávení to má ještě další neblahý účinek. Mezi trubicí z lepku a střevní stěnou se vytváří kyselé prostředí a to spolu s přemnoženými dísbiotickými mikroorganismy má negativní vliv na propustnost střevní stěny. Naruší se regulace a střevní stěna potom propouští látky, které by se do krve jinak nemohly dostat. Především to jsou kompletní nestrávené bílkoviny, lepek, ale i mléčná bílkovina kasein, na kterou nám již od dvou let chybí enzymy. Tělo se těchto vetřelců zbavuje ve formě hlenů, 'které putují krevním řečištěm a lymfou. Podle kondice toho kterého organismu se vylučují z těla, anebo usazují na žilních a cévních stěnách, v nosních dutinách, okolo reprodukčních orgánů žen i mužů.

Pokud se v dřívějších dobách peklo, bylo třeba zajet k mlynáři pomlít zrno. Jelikož mouka obsahující obilný klíček brzy žlukla, bylo třeba upéci chleba do zásoby a tím potom šetřit. Pečivo zdaleka nebylo hlavním jídlem, jak je tomu dnes. Svědectví o frekvenci používání pečiva najdeme ve folkloru:

"Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale vdolky z bílé mouky jenom jednou za týden". Nabízí se využít filozofii tohoto pořekadla pro nápravu stravovacího systému.

Problémy s lepkem

Po druhé světové válce se pečivo a jídlo z vymílané mouky staly hlavním pokrmem pro celou západní civilizaci. Na další obiloviny se zapomnělo. Tato mono dieta má za následek rozvoj takzvaných civilizačních chorob. Velmi častou příčinou jejich vzniku a rozvoje je lepek, dostane-li se v našem organismu na místa, kde nemá být. Přímou souvislost nalezneme v nemoci nazvané celiakie. Je to dnes již geneticky podmíněná autoalergická nemoc, avšak tvoří jen vrchol ledovce. Zanedbatelných není ani 5 % populace, u níž se tato nemoc vyskytuje. Tato nemoc je nejčastěji diagnostikována u malých dětí, a to zejména proto, že u nich jsou příznaky nejvýraznější. Děti takto postižené neprospívají, jsou anemické a na sebemenší Ci informační) částečky lepku reagují průjmem. Tato alergie bývá přítomna i u dospělých lidí, většinou jsou však léčeni na jiné nemoci. Tou podstatně větší částí fiktivního ledovce, která se skrývá pod hladinou, je metabolická zátěž na lepek. Negativní vliv má lepek u každého, pokud se ve větším množství vyskytuje ve střevě. Jelikož ještě nejsou přítomny protilátky, není to alergie, avšak potíže, nejen zažívací, většina lidí vnímá. Lepek působí ve střevě negativně také mechanicky. Ulpívá na střevní sliznici a zmenšuje tím plochu, kterou se vstřebávají živiny do krve. Důsledkem je překyselení prostředí, vjehož důsledku potom dojde k poškození střevní sliznice. Naruší se tím její regulační schopnost, prolomí se tím střevní bariéra a kompletní bílkovina lepku se dostane do krve i do mezi buněčného prostoru a tam všude na sebe váže různé toxiny a kasein - mléčnou bílkovinu, která se do krve dostala stejnou cestou. Společně narušují zásobování buněk a jejich komunikaci a tím jsou u začátku mnoha tzv. civilizačních chorob, včetně chorob autoagresivních i onkologických. Pokud se prolomí ještě bariéra mezi krví a mozkem, jsou tyto dvě bílkoviny příčinou autismu i dalších mentálních poruch. Existuje vědecká práce, ve které je popsáno, že budoucím maminkám, kterým na základě genetického vyšetření plodové vody byla zjištěna pravděpodobnost, že se jim narodí dítě s Downovým syndromem, byla nabídnuta bezlepková a bezmléčná dieta, a těm, které ji nepřijaly, se děti s tímto poškozením narodily. U všech, které byly na dietě, se narodily děti zdravé.

Naše zkušenost u klientů s Downovým syndromem ukazuje, že pokud jsou na makrobiotické bezlepkové stravě, je jejich životní komfort nesrovnatelně lepší. Totéž platí i u autistů.

Lepek je poplatný svému názvu, opravdu vytváří lepivé struktury a vážou se na něj těžké kovy i další rezidua. Lepší situace je, když tyto hleny máme v dutinách a dokážeme je z těla vyloučit. Horší je, pokud se usazují například v aortě či jinde v krevním řečišti. Metabolismus kaseinu i jiných složitých bílkovin má jako meziprodukt homocystin, který narušuje cévní stěny, u čehož spolupůsobí i cholesterol, který tyto narušené části zajizvuje a vytvářejí se tak blokády. Ještě horší je to tehdy, pokud je prolomena bariéra mezi krví a mozkem. Pokud se ti dva naši známí vetřelci dostanou do mozku, tělo situaci řeší vytvářením opioidních látek. To je situace, kdy mohou vzniknout již u plodu podmínky pro vznik Downova syndromu nebo autismu. Autismus se může rozvíjet i po narození, často ve spolupráci s očkováním do oslabeného imunitního systému. Máme již bohaté zkušenosti s dětmi takto postiženými. Po vyvážené stravě bez lepku a kaseinu se jejich stav radikálně vylepšil.

Pokud se chcete také vylepšit, nabízíme několik vyzkoušených receptů. Trhem dosud nabízené bezlepkové potraviny a různé směsi sice neobsahují lepek, ale jsou převážně postaveny na surovinách, které střevo poškozují také. Jsou to sušené mléko, droždí, brambory, cukr a různé chemické komponenty. U bezlepkových obilovin nacházíme málo pojivových látek a to je jádro problému. Práce a zejména pečení s pšeničnou moukou je sice pohodlnější, avšak jak si podle našich receptů budete moci vyzkoušet, bez lepku to jde také.

z knihy "RADOST Z JÍDLA" (Vladimíra Srnadelová a Jan Zerzán)